......sranda musí být..............................i kdyby na chleba nebylo:)

Johann Peter Flick & Staré Hobzí

11. listopadu 2007 v 19:08 |  historická všehochuť
Johann Peter Flick
1737 - 1812
Johann Peter Flick byl rodákem z východopruského Tellitz-Kernu. Je popisován jako typický příklad faktora, jež se stal manufakturním podnikatelem. Na konci života byl povýšen do šlechtického stavu a zemřel jako majitel panství.
Rokem 1772 se počíná jeho služba u Josefa Františka hraběte Deblína, majitele panství Staré Hobzí. Zde začínal jako služebník a stolník. Kromě služby na zámku se zapojil také do zprostředkování obchodu s bavlněnou přízí. Na Starém Hobzí se mu narodilo 16 dětí. Flickovi se podařilo společensky stoupat, především však na úkor přadláků za zprostředkování bavlněné příze manufakturám. V roce 1781 je nazýván faktorem bavlny, ale už o rok později se rozhodl vzít výrobu bavlněné příze do vlastních rukou. Nechal ve Starém Hobzí ve středu obce postavit jednopatrový dům pro svou manufakturu. Tam se na ručních stavech začaly vyrábět bavlněné látky jako mušelín, grádl a piket. Budova měla tvar nepravidelného čtyřúhelníku, v přízemí bylo 12 místností a v poschodí 9.
V roce 1787 podal Flick moravskoslezskému guberniu v Brně žádost o udělení privilegia k provozu svého podniku. Také žádal, aby mohl své zboží označovat vlastní pečetí.
Gubernium se rozhodlo udělit Flickovi koncesivní dekret. Tím se Flickovi dostalo nejvyšší státní ochrany, svobod a také mohl své produkty označovat císařským orlem s nápisem "C. k. privilegovaná starohobezská továrna na mušelín, piket a grádl." To bylo také vyjádřeno ozdobením vstupních sloupů u vrat do dvora manufaktry postavami dvou amorků se štítky. Na jednom štítku byly iniciály JF a na druhém císařský orel. (Dnes se tito amorci nacházejí v parku zámku Budkova u Moravských Budějovic, kam byli prodání v roce 1932 majitelkou budovy)
Flick také směl zařizovat sklady a faktorie svého zboží ve všech hlavních městech provincií monarchie.
21. června 1784 došlo k tragické události, která ovlivnila Flickův další vzestup. Josef František hrabě Deblín byl na lovu přepaden a smrtelně zraněn vojenským zběhem Johannem Schwarzingerem. Vrah za svůj čin zemřel zemřel v roce 1785 na Špilberku. Hrabě Deblín neměl mužské potomky, jeho mladší bratr byl v klášteře a panství Staré Hobzí připadlo státu podle ustanovení zřizovatele deblínského fideikomisu z roku 1729. Měla zde být zřízena nadace pro 16 šlechtických synů hodlajících vstoupit do armády. S nároky na panství vystoupily i sestry zemřelého hraběte, ale jejich nároky nebyly uznány. Staré Hobzí bylo v rukou administrace státních statků v klášteře Louka u Znojma. Pro státní správu však nebylo zdejší hospodaření výnosné a v roce 1786 byl zámek ve Starém Hobzí pronajat Flickovi a jeho maželce Terezii. 27. června 1789 bylo za roční plat 5732 zl. 20 kr Flickovi pronajato do dědičného nájmu: Staré Hobzí se statky Novým Hobzím a Chvalkovicemi. Dále k tomu patřily vesnice Staré Hobzí, Nové Hobzí, Modletice, Mutná, Chvalkovice a Bělčovice.
Co se týká poměrů na panství, můžeme informace vysledovat na stížnostech zaslaných guberniu v Brně. Poddaní si stěžovali na placení vrchnosti 22 zl 24 kr. ročně za předení pro vrchnost, ačkoli měli platit jen 12 zl. Vrchnost vymáhala z každého stavení bývalého horního statku platbu 1zl. 48 kr. Každá velká či malá chalupa dávala vrchnosti 3 husy na škubání peří. A spoustu jiných stížností, většinou se týkajících placení pro vrchnost. Poddaní si stěžovali také na výši roboty. Johann Peter Flick se jevil na jednu stranu jako štědrý dárce, když např. nechal na vlastní náklady opravit kostelní věž poničenou požárem v roce 1790. Na stranu druhou však vůči poddaným vystupoval velice tvrdě a z pozice vrchnosti. Např. po zmíněném požáru shořely také mnohé statky a poddaní Flicka požádali o uvolnění z roboty, aby si mohli stavení opravit a Flick odmítl.
Počátkem 19. století některá panství souhlasila s tím, že svým poddaným umožní nahradit robotu za peníze. Také poddaní na panství Starohobezském zaslali 5. března 1803 svou žádost na krajský úřad ve Znojmě. Z odpovědi vyplynulo, že Flick není proti, ale že to zatím z hospodářských důvodů není možné uskutečnit. Pro Flicka to však nebylo výhodné a nad provedením ani neuvažoval.
Po pronajmutí zámku byly uvolněné prostory v manufaktuře byly využity k rozšíření výroby a ubytování nových pracovníků. V roce 1785 nechal Flick v brněnských novinách otisknout výzvu, kde sliboval dobrý výdělek odborníkům, kteří by k němu přišli pracovat. Ohlas na výzvu byl příznivý a Staré Hobzí se rozrostlo tak, že tehdejších 89 domů namohlo nově příchozí ani ubytovat. Odborníci přicházeli z Moravy, Čech i okolních zemí habsburské monarchie. Byli to ředitelé, účetní, kontroloři, mistři běliči, koloristé, barvíři, tkalci, tiskaři, škrobiči, čističi bavlny, barvířští pomocníci, výrobci potiskovacích válců, vzorkaři, strojníci, rytci forem.
V 90. letech 18. století zaměstnávala manufaktura přímo ve Starém Hobzí 65 lidí, v provozu bylo 19 tkalcovských stavů a pro manufakturu pracovalo několik desítek námezdních tkalců na Slavonicku i v českém a rakouském pohraničí. V roce 1797 měla manufaktura za rok vyrobit 1900 kusů bavlněného hladkého, proužkovaného a vzorkovaného mušelínu na sukně a šaty s červenými a bílými puntíky a další druhy látek: valis, mušelinet apod. Zboží nacházelo odbyt na domácích trzích, v Uhrách, Polsku, Chorvatsku a Sedmihradsku. Později se v manufaktuře začaly vyrábět i jiné druhy látek.
Flickovo podnikání bylo rozšířeno i do údolí řeky Dyje, kde bylo zřízeno bělidlo a barevna, protože tato zařízení potřebovala k provozu mnoho vody. Hlavními výrobky se staly potištěné kartouny a Flickův podnik se přejmenoval na C. K. továrnu na cic a kartoun.
V roce 1799 bylo v provozu 29 stavů a ročně se vyrábělo na 8000 kusů barevných tkanin.
Roku 1810 dosáhla výroba vrcholu, za rok bylo vyrobeno 25 000 kusů bavlněných tkanin o délce 16 vídeňských loktů. Tehdy manufaktura zaměstnávala 400 tkalců a 3000 přadláků v okolí.
V té době byl starohobezský zámek bydlištěm Flickovy rodiny a příbuzných a také místem vrchnostenských kanceláří, kanceláří manufaktury, skladů a pomocných provozů. Příliv nových pracovníků se podepsal na rozšiřování obce. Mezi léty 1790 - 1808 přibylo ve Starém Hobzí 33 nových domů.
Na Starém Hobzí se podepsaly i Napoleonské války. Obyvatelstvo muselo zásobovat ruská vojska, když táhla v říjnu 1805 do Rakous, pak museli zásobovat Francouze ve Znojmě, poté, co jej Francouzi 17. 11. 1805 obsadili. 28. listopadu tály přes Hobzí francouzští husaři a sapéři a obyvatelé je museli opět zásobovat. 26. listopadu musely všechny vesnice v okolí i ze SH panství poslat povozy do obsazeného Znojma, kde právě byl Napoleon a Murat. Po bitvě u Slavkova prošla Starým Hobzím další vojska, 8. - 11. 12. francouzská jízda táhnoucí do Jemnice a pak do Jihlavy, 14. prosince francouzská pěchota a jízda ve směru na Slavonice a Dačice. Po Bratislavském míru(25.12.1805) bylo francouzské vojsko na zimním ubytování na JZ Moravě, i ve Starém Hobzí. 8. ledna 1806 Francouzi ze SH odtáhli.
V 1. desetiletí 19. století prožívala Flickova manufaktura svou konjunkturu. J. P. Flick si mohl 1. srpna 1806 pro sebe, manželku a potomky zakoupit od státní správy panství Staré Hobzí se statky Novým Hobzím a Chvalkovicemi. Cena byla 114 646 zl. 45. kr. Tato částka byla dvacetinásobkem dosavadního ročního nájemného, polovina byla splacena hned, druhá polovina do pěti let. Aby měl dostatek peněz, prodal Flick vrchnostenskou palírnu, byla v pronájmu židů, a poté další nezakoupené (v majetku vrchnosti dosud se nacházející) selská hospodářství svým poddaným.
23. března byl Johann Peter Flick za "vlastenecké myšlení a zásluhy o průmysl a zemědělství" císařem povýšen jako rytíř do šlechtického stavu a byl mu udělen erb.
Počátkem 19. stol. Byli na Flickově podnikání účastni patrně i další společníci, znám je Michael Vetter. Flick se také stýkal s bavlnářskou manufakturou ve Schwertau. V prosinci 1811 společníci vystoupili a majetek přešel zcela do rukou Flickovy rodiny - ženy Terezie a jejich 5 plnoletých dětí.
Johann Peter Flick zemřel 18. května 1812 a po jeho úmrtí se vedení manufaktury ujal syn Johann Max. Ten ji v letech 1815 - 1819 vedl společně s bratrem Josefem a manželem jejich sestry Marie Antonem Vacanem.
1. prosince 1818 vdova Terezie Flicková požádala gubernium v Brně, aby tovární oprávnění k vedení podniku bylo převedeno na výše jmenované muže. Žádosti bylo vyhověno.
Zdroj:
Materiály poskytnuté doc. PhDr. Bohumírem Smutným, Dr.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama